Už od dětství jsem chovala křečky a kočky až do dospělosti. Ale byla jsem vždy hodně smutná, když mi křeček odešel za duhový most po už dvou letech. Tak jsem si jednoho dne, před 19 lety řekla, že bych chtěla mazlíčka, kterého budu mít déle. Hledala jsem informace okolo různých hlodavců, protože tato zvířátka mě lákala nejvíce a dočetla jsem se o Osmácích. Před 19 lety to bylo u nás docela neznámé zvířátko. Dne 19. 10. 2004 jsem šla do zverimexu, kde měli jednoho, docela už velkého, osmáka a paní prodavačky mi tvrdily, že je to samička. Vzala jsem si ji a v dalším zverimexu jsem ji koupila kámošku, protože jsem se dočetla, že by neměla zůstat sama. Jsou rádi ve skupinkách.

No, ale co se stalo za tři měsíce? Bylo jich v kleci o 6 víc. Ten první osmáček byl totiž kluk. Nechali jsme je spolu pohromadě. Co se stalo už asi tušíte, sameček maminu nakryl znovu, poté jsme ho nechali vykastrovat. Z každého vrhu jsme u nás zůstaly 3 holky, takže celkem jsme měli 8 osmáčků – 7 holek a jeden vykastrovaný kluk.

Náš první osmáček se dožil skoro 10let. Postupně nám odcházeli za duhový most, ale nechali jsme si vždycky skupinku třech osmáčků, kterou jsme, když nějaký odešel, doplnili, protože jsme si na osmáčí společnost zvykli, jsou to prima parťáci a život bez nich si nedokážeme představit. V současné době máme 5 holek bez původu. Na dvě chovné holčičky čekám, brzy budou doma a až dospějí, pořídím jim chovné kluky.

No a kdy mě napadlo založit chovatelskou stanici? Uvažovala jsem o tom už dlouho, ale až letos mě zeťák pořádně nahlodal. Jdu do toho a už se moc těším na prcky.